3. června 2013

Kdo chytá v žitě

Název: Kdo chytá v žitě
Originální název: The catcher in the rye

Autor: J. D. Sallinger

Anotace z Goodreads: Jeden z nejpopulárnějších amerických poválečných románů od klasika moderní literatury. Příběh vyprávěný sedmnáctiletým Holdenem Caufieldem je vlastně popisem necelých tří dnů jeho cesty domů (po opuštění přípravky v Pencey) předvánočním New Yorkem, kdy se Holden konfrontuje s řadou lidí (spolužáci, venkovanky ze Seattlu, prostitutka a její pasák, rodiče, učitel, ...). Více než putováním prostorem je tato cesta však spíše putováním od nevinnosti k vědoucnosti, od sebeneznalosti k sebeuvědomění, od izolace k pocitu sounáležitosti s okolním světem.


_____________________________________________

Jestli mi něco povinná četba k maturitě dala, tak je to fakt, že ne všechny klasiky jsou hrozné. K tomuhle mě totiž dovedla knížka, kterou mi strčila babička v osmé třídě, s tím, že je to něco fantastického a že si to musím přečíst. Byla to Jana Eyrová. A bylo to moje knižní utrpení. (Stejně jako Pýcha a předsudek – tuhle knížku jsem četla snad nejdýl ze všech – dokonce dýl než osmi set stránkový životopis Marie Stuartovny). Když už jsem měla ale načteno a nemusela při čtení myslet na historicko-literární kontext doby, jazykové prostředky a podobně, rozhodla jsem si v knihovně půjčit americkou klasikou – Kdo chytá v žitě.

Zcela upřímně se přiznávám, že když jsem tu knížku otvírala, čekala jsem něco podobného jako Ten, kdo stojí v koutě. A musím i přiznat, že Holden, jak se hlavní hrdina jmenuje, má spoustu podobného s Charliem, hrdinou Kdo stojí v koutě.

Holden je takový zvláštní kluk. Umřel mu bratr, druhý se snaží psát scénáře v Hollywoodu a jediné co mu vlastně zbylo je jeho milovaná sestřička Pheobe. Nic ho pořádně nebaví, a pokaždé ho jen znovu a znovu vyhodí z další a další školy. Ale mu to nevadí – na každé škole si najde něco, kvůli čemu vlastně chce odejít. Tu jsou blbí fotbalisti a tamhle je člověk, co s mačká uhry. Prostě… opruz.

Holden vlastně má i tak trochu zvláštní pohled na světě. I když by se z mého vypravování o odstaveček výš mohlo znát, že je to rozený pesimista, není tomu tak. Je to spíš… flegmatik. Míchnutý s tím zmiňovaným pesimistou. Ale i trochu optimisty. Vlastně… od všeho je tam tak trochu. Rád tráví čas čtením knížek, stejně jako rád chodí s dívkami ven. Myšlenky mu často utíkají. Od jednoho k druhému, od druhého k třetímu a zase zpátky.

Celá knížka vypraví jeho příběh, který se odehrál během pár dní. Vypraví o tom, co ho štvalo na výběrovém Pencey, proč ho vyhodili a jak z tama utíká. Jak se dostává domů do New Yorku, a jak nemůže přijít domů, protože by ho tatínek zabil, kdyby se dozvěděl o tom, že ho zase vyhodili. A tak tráví čas v New Yorku.

Tráví ho různě – posedává u baru, zajde na snídani s jeptiškami a dokonce si k sobě pozve i kurtizánu. Děj zde ale vlastně vůbec není důležitý. V téhle knížce totiž nejde ani tak o to, co se děje venku, ale co se děje v Holdenově hlavě. Všechno je totiž doprovázeno myšlenkovými pochody. A ty jsou někdy,… zvláštní.

Občas totiž přijde situace u které se zastavíte a řeknete si – „cože? Proč by někdo něco takového dělal?“ (a v lepším případě ještě poohrne ret, nebo něco. Pro větší dramatičnost, chápete). Ale po chvilce (zhruba tak o stránku až dvě dál) vám dojde, že kdyby se Holden zachoval jakkoliv jinak, tak by to nebyl Holden. K němu prostě to divný chování patří.

Co mě ale na knížce překvapilo a co na knížkách nemám ráda byly dlouhé odstavce. Někdy se táhly přes stránku a někdy (ale opravdu výjimečně) byli jen jednořádkové. To nemám na knížkách ráda, člověk (nebo aspoň já), se v tom totiž pak snadno ztratí.

No, ale pojďme k celkovému hodnocení. No – co bych řekla. Musím říct, že moje hodnocení je asi poznamenáno hlavně tím, že jsem knížku nečetla v kuse. Většinou jsem četla stránku zhruba den a pak třeba dva týdny nic. Během toho nic jsem předstírala učení (ale moc mi to nešlo, abych byla upřímná :D). Takže – dávám tři hvězdičky. I když je to klasika se zajímavými tématy, které se v knížce mihnou, mě prostě nezaujala. 


* Anotace a obálka z http://goodreads.com

4 komentářů:

Em Age řekl(a)...

Zajímavá knížka, zajímavý název a docela pěkná obálka. Nevím, jestli by to byl můj šálek kávy, to bych poznala, až když bych si to pročetla, ale je možné, že by se mi to mohlo líbit.
P.S.: TVŮJ LAYOUT! :O TVŮJ LAYOUT!!!!!! :O

Infinity řekl(a)...

Tak já nevím, asi si tu knížku nepřečtu, protože podle tvého popisu mě taky nějak extra nezaujala. I když knížka Ten, kdo stojí v koutě je krásná, tak si myslím, že tahle bude asi horší. :D
Jinak recenze se ti moc povedla. :)

Tempé řekl(a)...

Mě se hrozně moc líbí tak obálka! Je tak správně veselá, ty barvičky jsou prostě k nakousnutí :)

Nevím. Upřímně jsem si myslela, že to bude můj šálek kávy (tedy čaje... já kávu nepiju :D) a... nebyl. Docela zklamaní.

Děkuji :)

Tempé řekl(a)...

Já fakticky nevím. Předpokládala jsem, že se mi to líbit bude a fakticky jsem se na to těšila. Ale... prostě se mi to nelíbilo :/

Díky za pochvalu. Docela se v tomhle psaní ještě hledám, takže jsem ráda, že se asi nacházím, když se to lidem líbí :)

Okomentovat

 
Copyright © 2013 Tempe's Library. All rights reserved.
Blogger Template by